V ŽIVOTĚ BUĎME JAKO STROM A V KAŽDODENNOSTI JAKO TRÁVA

To mě dnes napadlo, když jsem ležela opřena o kmen stromu koukajíc na trávu, která se vlnila ve větru.

V životě mějme kořeny, o kterých víme, o těch, které jsou silné, ale važme si o těch, ze kterých zbyl jen pahýl i ten nese kus našeho bytí. Košaťme se, se jako koruna, která doufá, že doroste až do nebe. Buďme útočištěm malým a zraněným, poskytujme stín poutníkům a nechme je číst žalmy života, vepsané do našeho kmene.

A v obyčejné každodennosti buďme jako tráva, křehká možná na pohled, ale díky své ohebnosti a houževnatosti silná a přizpůsobivá. Jemně se pohupuje ve větříku, jako pohádková víla a pak když přijde vichr a bouřka, ohýbá se až k zemi, nesouc v sobě naději, že bude mít dost sil znovu se narovnat, až vysvitne Slunce.

Buďme i my pevni ve svých zásadách a laskavosti, pamatujme, kým jsme a kam chceme dorůst, ale zároveň chovejme pokoru k jednoduchosti života a k síle bouřky, která nás nečekaně přepadne v krásný letní den. Možná, nás nepřišla zlomit, ale napojit nás pramenem změny, ze které roste budoucnost.